OSANN

Zdali pak jste někdy byli uvnitř indiánského obydlí?

Ne?  Naše týpí sice nebyli zařízené po indiánsku, ale alespoň jednu důležitou vlastnost má s těmi indiánskýi společnou. Je to oheň!

Je to tak, uvnitř stanů skoro každý večer hořely ohně, to aby se ve stanu udělalo příjemnější, teplejší klima. Koukněte tedy, jak to vypadalo uvnitř našich týpí.

A zatímco ti mladší usínali u příjemně praskajícího ohně ve vyhřátém a ohněm prosvětleném stanu, vedoucí se každý večer scházeli u válečné porady, aby dali "hlavy do hromady" a tábor šlapal jako na drátkách. Většinou v naší kuchyni. 

Zadarmo ani kuře nehrabe, bez práce nejsou koláče... Znáte ta pořekadla také? No tak na našem táboře je samozřejmostí, že každý přiloží ruce k dílu, abychom se třeba mohli najíst. Někomu to občas činilo tak trochu potíže, ale časem si každý zvykl, že bez práce opravdu žádné koláče nejsou. A už vůbec nemluvím o řízku, nebo kuřeti na paprice, svíčkové se šesti, steaku s hranolkami... Fakt, takovéhle dobroty jsme si vyvařovali - a to především díky naší Radce, která vládla kuchyni pevnou rukou. A tak to u nás vypadalo také trochu podle pořakadla: "jak k dílu, tak k jídlu...".

Běžné táborové činnosti občas přerušil nájezd divokých skřetů nebo rytíř svojí další zprávou. A tak jsme jenom pár dní po začátku tábora vařili z lesních bylinek kouzelné lektvary, abychom jejich moc vyměnili se skřety za další kus mapy k pokladu. Další kus mapy měli ve své moci skřeti z bažin. No ale jak se dostat do bažin aby o nás nevěděli? Nakonec to vymyslel sám rytíř Vilém. Měli jsme odlákat jejich pozornost od bažin, zatímco Vilém se přikrade odzadu a sám se mapy zmocní. A tak se stalo. Stavěli jsme vor k plavbě na rybníce a rychlé lodice k plašení skřetů v rákosí. Koukněte sami. A povedlo se odlákat pozornost skřetů a Vilém nám na druhý den předal další kousek mapy k pokladu.

Příště se podíváme na fotky z turnajových klání a vzpomeneme na excelentní interpretaci Včelky Máji v podání nepřekonatelného zpěváka... (hádejte koho).

zapsal: MIrek