OSANN

No tak tedy přece jenom zkusíme napovědět co a jak se událo.

Přijel za námi až na louku rytíř Vilém ze Starého Knína, i se svým pážetem. Nebo spíš jeho nesmrtelný duch, protože živý rytíř Vilém žil v dávné době před mnoha staletími. A vyprávěl, kterak krutě po meči zahynuly v jediný den jeho bratři a rodiče a celá chasa hradiště Knínského, když neúspěšně vzdorovali lstivému nájezdu podlých a divokých skřetů ze země jižních lesů. Vyprávěl, kterak skřeti všechny pobili, studny otrávili, jeho samotného do hloubi nejhlubších chodeb uvrhli a položivého, však bez možnosti klidně navěky spočinouti, nechali tam strádat dlouhá staletí, aby nemohl jejich krutovládu nikterak zastavit.

A v tom právě byla rytířova prosba: pomozte prosím najít tlupy skřetů zlých, přemozte je jejich vlastními dovednostmi a jejich vlastní mocí, vezměte od nich fragmenty mapy prastaré, která k pokladu nezměrného bohatství cestu ukazuje. Pak, pokud najdete poklad, všechen Vám jej i s truhlicí a vzácnými mincemi přenechám, jenom jediné mi přináleží: staré a moudré knihy, listina s mocnou formulí a nádoba se vzácným mokem, který musím vypít, abych mohl na věky v klidu své kosti konečně k odpočinku složit.

No a tak to vlastně teprve začalo. Rytíř nám sem tam neočekávaně zanechal zprávu, abychom věděli, kde která tlupa skřetů právě přebývá a jak se jejich útržku mapy zmocnit. Jako první jsme se měli utkat s tlupou, která vzácné byliny vaří a prapodivné čarovné lektvary z nich připravuje. A protože je na to potřeba umět rozdělat oheň, tak jsme trénovali jako o závod v oblíbené disciplíně...